Jednou z častých otázok, ktoré sú diskutované na rôznych fórach a sociálnych sieťach, je obstaranie si šteniatka do domácnosti, ktorá už má nejakého chlpatého člena. Zväčša ide o kúpu ďalšieho psa, no často ide aj o mačky, či zajace. Je pochopiteľné a správne, že sa zodpovední záujemcovia starajú a majú mnoho otázok. Spokojná rodina je predsa základ :).

Často vídame v rôznych videách či na fotkách viacero psov buď rovnakého alebo aj rôznych plemien, ktoré spolu vystrájajú a na prvý pohľad bezproblémovo fungujú. Tak sa zdá, že to predsa nemôže byť žiadny problém. Je to ale skutočne tak? Je také jednoduché a naozaj vždy bezproblémové zvládať výchovu a starostlivosť o viac ako jedného chlpáča? O tom, aké sú nástrahy spolužitia s viacerými psami pod jednou strechou, a čo všetko je potrebné vopred zvážiť a brať do úvahy pri rozhodovaní, Vám prinášame sériu autorských článkov od chovateľov a majiteľov. Hoci každý príspevok je osobitý (keďže tak ako ľudia, aj každé zviera je individualita!), všetky majú spoločný základ a podčiarkujú potrebu nasledovného:

1. Zodpovedný prístup k rozhodovaniu - budem sa dlhodobo (10-15 rokov) vedieť postarať o dva hladné krky? Dvojité náklady na veterinárnu starostlivosť, kŕmenie, atd.
2. Vhodný výber pohlavia - špeciálne dôležité pri japonských plemenách!
3. Byť pripravený na to, že psy spolu nebudú vychádzať dobre - mať v zálohe riešenie na permanentné rozdelenie.

Pravdaže, nie vždy musí nevyhnutne prísť k tomu, že psy nebudú schopní spolu nažívať v pokoji. Je to však najmä v prípade pôvodných japonských plemien pravdepodobné (obzvlášť pri rovnakých pohlaviach, po dosiahnutí pohlavnej dospelosti) a je dobré na to myslieť vopred.

Jsem velký fanoušek Shib a o plemeno se zajímám už 27 let. Už jako malé dítě jsem zbožňovala psy. V roce 1994 jsme si pořídili první Shibu, byla neuvěřitelně chytrá a naprosto získala moje srdce pro japonská plemena. V roce 2002 přibyla do rodiny druhá Shiba, v roce 2005 třetí Shiba (ano, už je to druh postižení :-D ). V roce 2012 první Kishu inu a 2016 druhá Kishu. Pracuju jako veterinární sestra a jsem nadšený kynolog. Miluju psy obecně a díky své práci a spoustě přátel s různými plemeny mám srovnání povah různých plemen. Vidím velký rozdíl mezi psy vyšlechtěnými pro úzkou spolupráci s člověkem (poslouchání pokynů) a plemeny méně domestikovanými (plní úkol samostatně). Japonští Nihon-ken rozhodně patří do druhé skupiny. Tito psi přežili do dnešní doby i proto, že se dokázali sami o sebe postarat. Jsou to psi, kteří nečekají až dostanou povel a někdo za ně rozhodne a problém vyřeší. Ne, tihle psi mají vlastní hlavu a rozhodně ne prázdnou. :-)  

 Pro současné majitele Shib a jiných japonců z toho vyplývá, že musí brát v úvahu typickou povahu těchto psů, jejich samostatnost, hrdost, vlastní názor (často v kombinaci s loveckými instinkty) a trochu specifické zvukové projevy. Tito psi možná vypadají jako plyšoví, ale plyšáka připomínají jen když leží. Doma jsou rádi u všeho dění. Venku jsou akční, vytrvalí, dokážou přeorat zahradu kvůli myším, bedlivě hlídají své teritorium a ohlásí narušitele. Potřebují, aby je majitel učil nové věci trpělivě, ale důsledně a neustupoval jim, když se jim něco dělat nechce. A aby jim porozuměl, protože někteří majitelé nepoznají rozdíl mezi vítacím mručením, nespokojeným mručením a vrčením přerůstajícím v agresi. Chování svého psa si vysvětlují mylně a dochází pak k nedorozuměním. Nešťastný je potom pes i jeho majitel. Přitom Shiby mají tak krásnou a pestrou mimiku, kterou umí tolik sdělit!   

Každý náš pes má trochu jinou osobnost a vyžaduje jiný přístup. Ale všichni mě respektují jako vůdce a důvěřují mi. Takže mám vyzkoušeno, že při správném přístupu jde japonské psy naučit téměř cokoliv. Jen tomu musíte věnovat čas. Všichni moji psi mohou chodit na volno a mají zvládnuté základy poslušnosti. Přivolání, sedni, lehni, k noze, odložení. Není problém psovi nasadit obojek, postroj, náhubek, plastový límec po veterinárním zákroku nebo botičku. Odmalička jsem s nimi nacvičovala různé situace, aby nás nic nezaskočilo a nechají si zkontrolovat uši, otevřít tlamu, strčit do krku tabletu, prohlédnout tlapky a meziprstí, vyndat klíště, nakapat kapky do očí, atd. Mohu jim sahat do jídla, vzít jim kost, hračku nebo cokoliv venku. Na výletě se nechají vysadit do výšky a zas mi na povel seskočí do náruče. Je to o důvěře a především o tréninku. Naučit se dá téměř cokoliv. Fantazii se meze nekladou.   

Vím z vlastní zkušenosti, že jsou to osobnosti a úžasní parťáci. Proto mě mrzí, když pořád tolik lidí píše, že jejich pes si něco nenechá líbit, ale to je v pořádku, protože "je to Shiba a oni jsou takoví". Nemá rád sundávání obojku, tak mu ho nesundáváme a má ho pořád na sobě. Není to v pořádku a znamená to, že jste ve výchově něco podcenili. Vašeho psa jste to nenaučili, proto to neumí! Nevymlouvejte se. Jestli si váš pes nenechá utřít packy nebo po vás vyjede, když si chcete sednout na gauč, tak to není v pořádku. Máte doma problém s hierarchií a s důvěrou psa ve vaše vůdcovské schopnosti. Já netvrdím, že z mých psů jsou poslušné ovečky bez názoru. Tak to není. Taky nemají rádi koupání ve vaně. Taky nemají rádi nošení límce. Taky chtějí být venku déle a nechce se jim ještě domů. A už vůbec se jim nechce do veterinární ordinace. Ale kvůli mě všechno zvládnou. Jsme tým, poctivě situace nacvičujeme a vědí, že já je umím pořádně pochválit a odměnit. A odměna nemusí být jen jídlo nebo oblíbená hračka. Odměnou je psovi i dobrý vztah s vámi, že vám to klape nebo to, že ho po splnění úkolu pustíte na volno.   

Těší mě, že stále více lidí vyhledává radu zkušených cvičitelů a chtějí svoje fungování se psem zlepšit. Dnes je Shib čím dál víc a cvičitelé už vědí, že jsou trochu jiné, než ostatní psi. Je tu spousta talentovaných majitelů shib, kteří učí svoje pejsky triky, cvičí agility, běhají coursing atd. Jen tak dál, mám z vás radost! :-)

Když jsme si v lednu 2019 pořídili skoro tříměsíční štěně křížence krátkosrsté kolie a shiby (bohužel až později nám po dohledání chovatelské stanice došlo, že paní chovatelka patří spíš mezi množiny množíren, a tedy ani nevíme, nakolik byla pravdivá její historka o roztouženém shibákovi a překonaném dvoumetrovém plotu), nevěděli jsme, že nás čeká permanentní otravování akčního závisláckého štěněte (poté, co se Ryu po měsíci přestal bát přítele a schovávat se před ním pod gaučem), které si pořád vynucuje pozornost. Pořád! :-D Bylo rozhodnuto adoptovat shibu. A to shibu z Bratislavy – prošli jsme pohovorem u Janky) a skoro dvouletá, extrémně plachá, kastrovaná Mika pochybného původu, stavby těla i zbarvení se na konci května ocitla u nás. Ryu byl nadšením bez sebe, po večerech už neokusoval nás, ale Miku a oba si pořád hráli. Mika se nám najednou po asi 3 dnech rozvalila na záda, jako že drbej a po pár dnech se i dala občas odchytit. Ani dnes není mazlivá, pro pohlazení si přijde jen občas, ale tomu, kdo ji podrbe na zadku, zatančí slastný taneček plný ladných pohybů. Kámoši jak hrom, prostě pohádka a až na to, že Mika vždy ohluchla po puštění z vodítka a pak se vracela domu po své vlastní ose, bylo všechno v pohodě.

A pak nám hráblo a přivezli jsme si dalšího slovenského adopťáka. Jednookého, krásně stavěného, pravděpodobně 5letého Tobyho jsme přivezli na Štědrý den 2019. Pravděpodobně žil celý život na dvoře bez toho, aby ho někdo učil na vodítku, sednout, lehnout. Když jsme ho nadvakrát vykoupali a už to nebylo, jako bychom hladili žluklé sádlo, zjistili jsme, že Toby je ukrutný mazel. Dodneška je nedomazlený, chodí si pořád pro podrbání, při kterém blahem chrápe nebo aspoň přivírá oko. Umí sednout, lehnout, dát pac, místo a nechej, ale pořád moc nechápe, proč to po něm chceme : ). Z našich psů je rozhodně ten nejhloupější, promiň, Toby.

Od začátku mají všichni naši psi každý svou ohrádku v obýváku, kde tráví noc, a přes den, když jsme v práci, jsou všichni spolu v hale cca 4x4m, kde mají jen svoje pelíšky a vodu.

Přijetí oběma domácími bylo vlažné, ale dalo se to. Prvních pár týdnů, než se oba samci rozkoukali. A pak to začalo – většinou při vítání, když někdo přišel domů. Dodnes jsme nepřišli na spouštěč, ale najednou byli oba psi v sobě, adrenalin všech zúčastněných u stropu, citlivka Mika schovaná v koutě, potrhané ruce, díry v zádech, když Libor zvedl jednoho psa nad hlavu a druhý dorážel a dosáhnul jen na lidské maso. Ryu se rychle učil a stal se z něj taky rváč. Byly to 1-3 rvačky co týden. V zoufalství jsem napsala v březnu Jance a ta nám poradila obrátit se na Pavla Bradáče. Během dvou dnů už jsme jeli video konzultaci. Nejdříve jsme se dozvěděli, že psi zakouslí do sebe se pustí, když je prolejete studenou vodou (funguje!), a pak, že se musíme rozhodnout, kdo bude alfa samec a toho malinko upřednostňovat, prvního ho pouštět z klece, prvnímu dávat žrádlo (a sem tam i poslední pamlsek) apod. I když je Ryu 22kg a Toby 14kg, volba padla zejména kvůli jejich chování na Tobyho. Četnost rvaček se upravila, ale nevymizela, a i když nám p. Bradáč kastraci nedoporučoval s tím, že se povaha psů může i zhoršit, 2 veterinářky nám ji naopak doporučily. Volba padla na Rya. V dubnu si ji odkroutil, za 4 týdny lepší, ale Toby se chtěl pořád prosazovat. Ryu se navíc naučil rvát se, takže Toby byl vždycky zřízený víc (většinou to byly kousance do předních nohou a potrhané uši). A tak v květnu přišel o svoji chloubu i Toby a nám i Mice mimo jiné ubyla otrava z toho, že se ji psi snažili pořád obskočit.

Kouzlo! Toby se naučil hrát si a Ryu se i nadále chová podřízeně a když si hrají spolu, drsně po shibácku, hodí Ryu záda a ukáže břicho. Sem tam se objeví náznak rvačky, ale poslední dobou opravdu sporadicky a stačí na ně zařvat. Dokonce jsme jim už nechali válet po zemi hračky, o které se předtím vždycky strhla pranice, což je super, protože se zabaví i bez nás a my je nemusíme hlídat. Poslední dobou začíná fungovat i nošení aportu, kdy aportovanou věc Toby submisivnímu Ryovi už tak často nekrade, protože zřetelně označíme toho, kdo má aportovat. A ideál je dvojitý aport s totožnou hračkou. Mika aport okázale ignoruje, protože je pod její důstojnost. Oba adopťáci jsou typické shiby – hysterky, nedůtkliví, milující svůj klid, okusující pří vítání předloktí, zatímco Ryu je ovčácký pes, jehož největší starost na procházce je sehnat nás dohromady, pokud se od sebe vzdálíme. Všichni tři umí dokonale žebrat. Toby byl ze začátku přátelský ke všem psům, ale nyní vyjíždí na vodítku na všechny, vím, musíme zapracovat na socializaci, pořád mám za to, že po nich vyjíždí ze strachu po tom, co dostal od Rya tolikrát na frak. Mika se cizích psů bojí a utíká před nimi a Ryu by si hrál se všemi.

Upřímně? Je to strašná sranda je pozorovat při hrách, ale do tří psů najednou už bych nikdy nešla, protože je to stres (nemluvě o 2-3 zamotaných vodítkách, naštěstí Ryu může chodit bez) a nikdy je nepřestaneme úplně hlídat. Na druhou stranu do jednoho psa bych taky už nešla, protože psí parťáci, to je úplně jiná úroveň stavu „mám psa“ a je mi líto všech psích jedináčků . Za mě je ideální dvojka, která si sedne. Ale i ta naše trojice si sedá… A co se týče adopce? Ano, udělali jsme dobrou věc a všechny zbožňujeme, ale jedině Ryu je vychovaný a má naši důvěru, protože ho máme od štěněte a naučili jsme ho, co bylo třeba (aspoň si myslím : )). Tobíka jsme z vodítka ještě nepustili a Miku už také nepouštíme a zejména u Tobyho nevíme, co se mu v hlavě může vylíhnout.

Doma máme tri Akity. Máme dom s malou záhradou a hoci sú to vonkajšie psy, majú prístup do domu kedykoľvek sa vypýtajú. Sú s nami prakticky neustále.

V roku 2017 keď sme sa presťahovali z podnájmu do vlastného domu sme začali uvažovať o tom, že by sme k našej červenej fenke kríženca Akity (vtedy mala 4 roky) pribrali šteniatko. Pôvodne sme mali hlavne dva dôvody. Jednak sme chceli pre Aimi spoločnosť na dvore, navyše som však chcel Akitu, s ktorou by som sa mohol zúčastniť výstav a neskôr ju možno uchovniť.

V októbri 2017 sme si od Prahy z CHS Z Jenštejnské bašty priniesli domov žíhaného psíka. Hoci sme pôvodne plánovali fenku, spontánne sme sa pri návšteve šteniatok rozhodli pre psíka, ktorý akoby z oka vypadol svojmu otcovi. Ešte v decembri toho roku sme dali sterilizovať staršiu fenku. Sterilizáciu nám odporučila nielen chovateľka, ale aj veterinár. Jednak nám uľahčila fungovanie, keďže sme nepotrebovali riešiť oddeľovanie počas hárania, rovnako nám to definitívne vyriešilo aj problém s často sa opakujúcou falošnou graviditou.

Odkedy sme priviezli Daichiho domov, nemali doteraz so staršou fenkou žiadny konflikt. Zoznamovanie prebehlo vonku na ulici a v prvých dňoch sme boli extra ostražití, keďže Aimi nemala v obľube cudzích psov. K šteňaťu však bola po úvodnom prudkom nadšení nežná, prakticky okamžite sa ho ujala, o pár dní jej už Daichi "skákal po hlave" a doteraz su perfektní parťáci pri hre a hoci má dnes Daichi o 10 kíl viac ako Aimi, nechá si od nej skákať po hlave zasa on.

Aj vďaka ich bezproblémovému fungovaniu sme sa s manželkou začali pohrávať s myšlienkou rozšíriť svorku o ďalšie šteniatko. Nemali sme určený čas, ani sme aktívne nevyhľadávali vrhy, mali sme to zatiaľ len v dlhodobom výhľade. Keď sme však o niekoľko mesiacov neskôr (v roku 2019) náhodou natrafili na fotky a video žíhanej fenky z poľskej CHS Fuen No Oka, boli sme prakticky rozhodnutí, že sa na ňu musíme ísť pozrieť. Fenka Gyu sa pripojila k našej svorke na jar 2019. Už sme však vedeli, že dva jedince rovnakého pohlavia v jednej domácnosti môžu znamenať problém a tak sme preventívne v lete zabezpečili predelenie pozemku tak, aby bolo v prípade potreby možné dvor celkom oddeliť na dve samostatné časti. Keďže Gyu sme sa nakoniec rozhodli neuchovniť, takisto sme ju dali sterilizovať. Už počas prvých mesiacov sme však videli, že sa Gyu bude snažiť "vylepšiť" si postavenie vo svorke a tak sme boli obozretní, a to najmä počas kŕmenia. V jeden večer som však neustrážil, že si Gyu z misky odniesla a skryla chrupavku. Uprostred noci sme sa zobudili na hurhaj a bitku vzadu na záhrade (všetky psy spali vonku). Kým som vybehol po pár sekundách von, všetky psy ku mne pribehli napočudovanie s vrtiacimi chvostami. Zo záznamu sme si následne pozreli stručnú a efektívnu výchovnú lekciu - v skratke to prebehlo nasledovne: pes si chcel privlastniť fenkinu chrupavku, tá si ju chcela ochrániť a vybehla na psa. Trvalo asi 3 sekundy a Gyu sa ocitla na lopatkách so 40 kilovým psom, ktorý nad ňou stál a hlbokým vrčaním jej jasne dával najavo, že si má nabudúce lepšie rozmyslieť na koho si bude dovoľovať. Od tohto momentu to títo dvaja majú spolu, zdá sa, vyjasnené a nemali ani najmenší konflikt. Trochu iná je ale situácia medzi fenami. Za dva roky sme riešili dva konflikty, našťastie po žiadnom z nich nebolo potrebné šitie a neostali žiadne trvalé následky. V jednom prípade mala staršia fena prehryznutú kožu na krku a v druhom mala zase mladšia fena natrhnuté oko (zacelilo sa po 2 týždňoch). Oba problémy nastali v čase relatívne krátko po kŕmení a vždy to mala na triku mladšia fenka.

V prípade japonských plemien beriem, že išlo v našom prípade skôr o šarvátky, príbehy nejedného majiteľa viacerých "japoncov" v jednej domácnosti totiž hovoria o tom, že keď sa nepohodnú, často to končí buď fatálne alebo nutným trvalým rozdelením.

Hoci všetci traja bežne trávia čas spolu či už na záhrade alebo vovnútri, sme si vedomí, že konflikty môžu časom buď úplne prestať alebo naopak ešte viac vyeskalovať. V prípade väčších problémov sme pripravení držať psov oddelene.

Naše Shiby (momentálne 6 sučiek a 1 same) žijú spolu ako svorka, kde my sme nad nimi a musia nás rešpektovať. Žijú s nami v dome s pozemkom, nie sú v kotercoch - všetci sme spolu. Do svorky sa snažíme začlenovať nove shibky od šteniatka a musia si samé najsť svoje miesto vo svorke. Zo začiatku je to stále pod našim dohľadom, postupne už ostáva samo za seba. Ak šteniatko ostáva rovno z nášho chovu, je to oveľa ľahšie. Pri novom cudzom šteniatku je cítiť iný pach. Niekedy vznikaju vo svorke nejaké bitky, ale to si robia poriadky medzi sebou, málokedy zasahujeme, Shiby viac kricia ako im niečo je. Krv nikdy netečie! Samozrejme ich okríkneme, aby sa znormalizovali - pri väčšej skupine (svorke) je to normálne. Čo sa týka dvoch samcov v jednej svorke spolu -  zrejme by som to neskúšala, určite by to bolo dost náročné hlavne v čase hárania, čo pri viacerých sučkách býva dosť často.

Najlepšia kombinácia je podľa môjho názoru sučka a sučka. Tie sa dajú pekne kočírovať, ak uvažujeme o dvoch psoch samcoch, záleží aj od plemena, napr. dva bígle nemajú problém, dvaja shibáci by určite problém mať mohli, najmä keď budú pohlavne aktívni. Kombinácia pes a sučka je tiež fajn, len ak nie sú kastrovaní, je v období hárania problém - pokiaľ si toto budúci majiteľ ošetrí, je to dobrá kombinácia. 4-nohý japonec, keď príde ako šteniatko do rodiny, tak si zvykne na všetko, časom ako rastie. Záleží na nás majiteľoch ako ho vedieme ďalej - k vzťahu k mačke, k inému psovi, k zajacovi, a celková výchova a rešpekt ku nám... u dvoch samcov sa môže stať, že ak budú veľmi dominantní obaja, tak neodporúčam použiť jedného ako krycieho psa, lebo potom sa ten vzťah úplne zrúti - keď rovnosť tak vo všetkom.

Pri inej kombinácii by sa nemali stať nejaké problémy. Pridať do svorky alebo k jednému psovi nové šteniatko nebýva problém, pokiaľ má človek dobre vychovaného psa, po 1 - 2 týždňoch si na nového člena zvykne - šteniatku podržíme chrbát, prvého psa nenecháme bez dozoru sa navážať či atakovať šteňa, treba si zjednať rešpekt. Prvýkrát sme teraz začleňovali do svorky 8 mesačnú sučku - náš odchov, naši psy ju najprv len tolerovali, ale nič viac! Až po 3 týždňoch sa začali s ňou hrať a postupne ju prijali, samozrejme videli, že si to my prajeme a že to tak chceme. Oni jej tiež dávajú najavo, čo môže a čo nie. Že je u nás zakázané brať si zo stola, skákať po ľuďoch a bezdôvodne vyštekávať.... Postupne sa to naučila od nás a aj od nich. Keď my napominame, oni (psy) sa pripoja.

Hierarchiu vo svorke si určuje 100% samotná svorka - my jasne ze zasahujeme, ked si už niekto viac dovoľuje ako má, ale inak si hierarchiu urobia členovia svorky sami.

Ak by sme chceli chovať viac jedincov, prichádzajú konflikty hlavne v čase hárania, to už vieme, že sa to bliži, lebo len chodia popri sebe a dávajú sa očuchávať a ocikávajú všetko naokolo. Ale nikdy sme nemali taký problém, aby museli byt nejaké sučky od seba oddelene. Oddeľujeme len psa-samca od sučiek, aby nedošlo k nežiaducemu krytiu. Je to hotová logistika a ten kto to nezažil, nepochopi... máme čo robiť.

Pokud někdo projeví zájem o štěně od nás a už má doma nějakého psa, tak mu odpovídám, že jedině by si vzal jedince opačného pohlaví. A ještě s tím, že buď bude mít možnost je v době harání oddělit nebo někdo z nich bude do budoucna kastrovaný. Zájemcům o psy-samce říkám, ať počítájí v dospělosti s tím, že se jim pes s ostatními psy nesnese. Jsou jen výjimky.

Když chce někdo štěňátko a ještě neví, jestli psa nebo fenu, tak chci vědět, jaké už mají zkušenosti se psy. Pes-samec, jak Akita tak Shiba, budou v budoucnu dominantní a potřebuje pevné vedení. Pro spoustu majitelů mých odchovů je tohle štěňátko jejich první pes v životě a i tak si někteří vybrali psa. Když ale jeho výchovu vezmou pevně do rukou už od začátku, pak s ním v budoucnu nemají problém.

Doporučuji jim, aby navštěvovali na cvičáku psí školky nebo ještě doporučuji výcviková setkání, která pořádají chovatelé Jana H. Svobodová a Jan Čech, kde se zaměřují jen na japonská plemena.

Sama doma vidím, jak se mi moji Japonci snášejí. Dnes mám 11 jedinců. Z toho jsou 3 psi a 8 fen. Neexistuje, některého ze psů pustit k sobě. Ty se nikdy nesnesli. Zažila jsem, kdy mi akiťák napadl shibáka a skončili jsme samozřejmě v ordinaci na šití. Mezi nimi je taková nenávist, že to došlo až k tomu, že akiťák Kishi žije u mého syna. Pánové se nemohli vidět ani přes plot. Se mnou ale žijí oba shibí kluci. Přes plot se tolerují, ale v době hárání některé z  fen je i tak u nás hlučno. U fenek je to lepší. Naše dvě shibí dámy se snesou s akitíma holkama, ale stejně je nenechám společně, když u toho nejsem. Třeba shibina Eiki se z fen snese jen se svojí dcerou, jinou fenku k sobě nepustí. Japonská plemena prostě nejsou smečkoví psi.

Keďže som pracovne vyťažená a z domu odchádzam o 7:30 a vraciam sa o 17:30, tak mi napadlo, že nechcem nechávať Ayumku tak dlho samu doma. Logicky som oslovila Věrku Smolíkovú, od ktorej mám aj Ayumi, a ktorá mala aktuálne pár dní vrh B. Spýtala som sa jej ako má rezervácie, či má voľné šteniatko. Narodil sa jeden psík a dve fenky. Jedna bola ešte voľná a tak som vlastne Ayumke zabezpečila parťáčku - nevlastnú sestru. Akosi automaticky som chcela ďalšiu fenku, lebo som nechcela mať spolu fenku a psíka z príbuznými koreňmi, to by nemuselo dopadnúť dobre pri háraní fenky a keď ste celý deň v práci, tak asi ťažko by sa dalo zabrániť nechcenému súrodeneckému krytiu. Z Ayumky bolo krásne a socializované 7 mesačné šeniatko, keď sme sa rozhodli dať jej parťáčku. S priateľom sme začali všetko pripravovať na príchod druhého šteniatka a keď prišiel deň D, to bolo 28.12.2019 a ja som si u Smolíkovcov zobrala do náručia to krehučké šteniatko, tak som bola celá bez seba. 

Ayumka sa neskutočne tešila z malej sestričky, strážila ju, umývala, hrali sa spolu, spinkali spolu, papali z jednej misky. Sadli si úplne úžasne a hneď v prvú noc som ich nechala spolu v ohradke. Ayumka je veľmi starostlivá a nežná. Pri ich hre som na nich dozerala, aby jedna druhej neublížili. Ayumka si nechala robiť so sebou všetko možné a u Beniko sa začala prejavovať dominancia. Hýčkali sme ju a rozmaznávali sme ju my a to isté robila aj Ayumka. Vždy som si hovorila, že neznesiem a nedovolím to, aby po sebe vrčali a za každú cenu docielim to, aby moje baby boli spolu šťastné. Samozrejme z roztopašnosti to začala malá Beniko zneužívať a po oťukaní sa, začala mať agresívne sklony najmä pri boji o pamlsky alebo jedlo. Myslela si, že je ALFA, ale hold smola, ja som jej zámery prekukla a okamžite som nastolila mier, bez vrčania, kúsania. Išla som si tvrdo za jediným cieľom, dosiahnuť harmonické spolužitie bez znakov agresivity. Ja som určila hranice, ukázala smer cesty a pre moje baby som vodcom a robí sa to, čo je správne pre všetkých zúčastnených. S priateľom sme si vytýčili pravidlá, ktoré sa museli striktne dodržiavať a fungovali sme ako 4 členná rodina. Samozrejme, že shibalských zážitkov sme si užili viac ako dosť a stále aj užívame. Beniko je úplne iná ako Ayumka. Beniko je živel, má veľa energie, do všetkého ide po hlave. Ale nadovšetko miluje psíkov a ľudí. Túto vlastnosť majú s Ayumkou rovnakú. Ayumka je jemná, všetko skúma, je to mladá dáma. Síce teraz máme obdobie puberty a niekedy jej poriadne prepína, ale inak je veľmi rozumná a prešibane inteligentná. Mať jedného psa je úžasné, ale mať dvoch psov, to už je o inom. Keď máte jedného psa, dáte mu celé svoje srdce a všetku pozornosť a lásku. Ste pre neho stredobodom vesmíru a žije a dýcha len pre vás. Ale keď mu doprajete parťáka, tak dvaja sú už svorka. Vaše srdce sa musí zväčšiť, aby sa doň zmestilo dvojnásobok lásky a tú musíte rozdať rovnakým dielom pre oboch psíkov. Pozor na žiarlivosť, lebo to je u Shíb hneď po jedle a pažravosti vlastnosť číslo dva. Chcú vás mať iba pre seba, chcú vás ovládať a toto musíte zvládnuť od prvých momentov, aby ste im to uľahčili vy. Vy ich musíte naučiť spolužitiu medzi sebou a spolužitiu s vami. Svoje baby nenechávame doma samé dlhšie ako pár hodín, čiže dovolenky si hľadáme výhradne len také, aby sme ich mohli zobrať so sebou. Nemajú radi samotu, milujú chvíle keď sme všetci spolu, vtedy sú najspokojnejšie a najšťastnejšie. Venčenie jedného psa je super, ideme pekne, na vodítku neťahá. Ale akonáhle mám v ruke dve vodítka a na ich konci dve bláznivé Shiby, tak rozpaženie na špici Titanicu bol čajový odvar. Jedna sa vyberie na jednu stranu, druhá na druhú stranu, poprípade sa zamotajú medzi sebou a lietate zo strany na stranu, ako handra:-) Aj v tom treba nájsť systém. Skúšala som hocičo na uľahčenie tejto situačnej komédie. Vodítka s gumou, rozdvojky, látkové obojky, venčenie po jednej, aby si vonku vykonali svoje potreby a nezaoberali sa jedna druhou. Len potom narazíte na problém, že jedna bez druhej sú nervózne a keď sú spolu, tak jedna druhú rozptyľujú. Kto im vyhovie? Tak to riešim podľa času, ktorý trávim prechádzkou a podľa počasia. Vždy sa snažím nájsť kompromis, ktorý vyhovuje danej situácii, aby bol vlk sýty aj ovca celá. Milujeme ich obe rovnako a neľutujeme rozhodnutie mať dve Shiby, ba dokonca to vrelo odprúčame.

Pozdravujú vás

Erika a Jurko

Ayumi a Beniko